Sedmé dění 2017

Očistec je slabé slovo

aja-auto.jpg St 19. Červenec 2017, 23:25

Dnešní bitevní plán byl předem jasně daný - dobýt Romans sur Isére. Skládal se ze dvou fází obléhání - hlavní armáda závodníků Tour de France město napadne ze západu, naše družina #skreditkou ze severovýchodu. Plní nasazení a odhodlání jsme vyrazili z francouzského venkova směrem na Lyon, kde jsme se dostali do první, místními obyvateli připravené léčky. Provoz byl tak hustý, že jsme byli nuceni zvolit trasu více ke švýcarským hranicím, přes kopce.

Druhou přírodní překážkou francouzské půdy bylo pekelně rozpálené slunce, které se svými paprstky vtíravě dostávalo přes naši výstroj a zapříčinilo časté zastavování pro doplnění zásob vody a nutné zchlazení v kašnách. Třetí překážkou, která se nám neustále stavěla do cesty, byl silní západní vítr. Ten byl sice ku prospěchu karavaně Tour, ale naší družině byl výrazném trnem v oku, a to doslova. I přes naše veškeré vypětí v samotném závěru a Filovy sebevražedné špičky snad z jiného světa, západní spojenci dobili město zhruba půl hodiny před naším příjezdem. Po 206ti kilometrech a více než 1800 nastoupaných metrů jsme tak přičuchli Staré dámě jen pár minut po dojezdu pelotonu.

Atmosféru tohoto dne, kdy jsme se poprvé potkali s s karavanou Tour a také s Ájou a jejím supervozem, který nás koncem týdne sveze domů, můžete nasát na instagramovém profilu @hellobankcz v části insta stories.

www.Instagram.com/hellobankcz

Od zítřka pro nás začíná ta pravá Le Tour de France. Těšte se na další příběhy z naší cesty a z fandění u trati...možná si nás všimnete v televizi.

Informace o dnešní větrné etapě opět zde:
skreditkou.cz/trasa

#skreditkou

Dočetli jste až sem? Máme pro vás odměnu - 13. komnata kreditkářů. Dnešek byl fakt peklo. Z plánovaných a pohodových 170ti km po větru byl očistec. Brzké vstávání, dřívější start a nervy na pochodu - stihneme to? Vítr řekl jasné NE hned v prvních kilometrech. Včera bychom na stejném místě letěli 40...dnes jsme při stejném výkonu brečeli při lehce nadpoloviční rychlosti. 229 kiláků a stres při hledání ubytování nám taky nepřidal. Samostatnou kapitolou byla žízeň...voda z bidonů mizela jak kouzlem a nebylo kde doplňovat. Jedna benzinka s obchodem za 30km je pekelně málo. Když už jsme zvedli náladu při občerstvení, srazily nás další poryvy větru a nejvíce změna v trase, která k těm plánovaným přidala ještě 36km. Kolikrát jsme končili s cyklistikou, kolikrát jsme házeli kolo do škarpy, kolikrát jsme to chtěli vzdát - po sedmi dnech jsme ale jako zázrakem vytvořili systém, kdy je každou hodinu minimálně jeden z nás na vrcholu formy a tahá do bezvědomí...ten jeden, co ostatní podrží a vytáhne z nejhorších chvil. I díky tomu jsme dnes dosáhli dílčího cíle naší cesty i našeho přátelství. Jeden za všechny, všichni za jednoho.

 

Naše další články

Archív