Odkaz na záznam trasy: https://www.strava.com/activities/1704669603

Konečně normální etapa, lidi, konečně nemám pocit, že lehnu a zhebnu. Nevěřil bych, že se dá na 150 kilometrech s 1800 nastoupanejma metrama zregenerovat – nebo tak pomohla ta večerní masáž sprcháčem a nohy hore?

Deváté dějství naší cesty bylo výrazně zvlněné, ovšem kopce úplná báseň. Stoupání max do 5%, když to bylo víc, tak jsme blbě odbočili. Sjezdy byly spíš technické, jely se v menší rychlosti a podařilo se nám tak udržet kompaktní formaci. Před odjezdem spravil Pohy defekt, který se záhadně projevil přes noc…a to to byla díra jak do řiti. Asi špatně nasazenej plášť. Hned po startu nás čekal sešup, kde jsme potkali už druhého Filova bratra a krásně se nám roztočily nohy. Jen jsem si zapomněl vzít tyčky, takže jsem vyhandloval jednu od Toma a později ještě jednu od Fila – zlatí hoši. V prvním stoupání jsme nabrali skupinku asi pěti Italů a ti hned zabředli do plodného rozhovoru s Filem. S tradiční italskou gestikulací strávili stoupání do 550 metrů a zjistili, že mají společného známého. Svět je malej. Pak nám chtěli ukázat krásy místního kraje a okolní monumenty, na to ale nemáme čas…na nějaký kochání. Navíc jeden zkoušel Pohyho předjet ve sjezdu a to se fakt nedělá.

Profil etapy nevypadal vůbec dobře. Tři kopce vždy s dvojicí vrcholů, a žádná rovina. Celý den jsem objel cca na 180 Wattech a 103 tepech (pro srovnání - etapa přes Stelvio 207 W a 126 tepů). To už samo osobě svědčí o pohodě, kterou jsme s klukama jeli. Nikdo se nikam nehnal, žádné cyklostezky a prakticky nulový nedělní provoz…základ klidného švihu. Ovšem počasí zas spíš na válení na pláži - vedro k padnutí. Záchrana přišla v posledním kopci, kdy nás pokropil lehký deštík. Ondra pak prolomil „defektní půst“ a po cca 4000 km jsme poprvé v historii #skreditkou měnili duši během etapy.

Máme za sebou skoro 1200 km a zdá se, že to nejtěžší nás teprve čeká. Blížíme se totiž do cíle, do středu Mordoru. V pondělí překročíme hranice s Francií a ty pravé kopce s očekávanou odměnou na samém konci. Jedeme na Tour a žádný třítisícovky nás nezastavěj.