Odkaz na záznam trasy: https://www.strava.com/activities/1691287643

Odkaz na ČT Sport (čas 1h 16min): https://www.ceskatelevize.cz/sport/tour-de-france-2018/zaznamy-etap-tdf-2018/377723-zaznam-3-etapy-tour-de-france-2018/


Bacha, elektrický (V)ohradník! Ondra si jako první z nás pořídil elektronickou sadu Di2 a hned jí podrobil nejtěžšímu testu v rámci několikadenní soutěže o nejdelší a nejrychlejší špičku. Ráno trochu bojoval s přehazkou, ale nakonec naladil celou durovou stupnici. My jsme mohli vyjet hned po vylepení zasloužené známky kvality na prosklené dveře penzionu. Na vše pečlivě dohlížel dojatý majitel, co umí vyslovit „vajíško na mníko“ (čti: vajíčko na měkko)...no musel jí mít.

Prvních deset kilometrů vedlo po rovinaté a velmi rušné silnici. Nám se dost ulevilo, když jsme sjeli na vedlejšku bez provozu, bohužel začalo nekonečné stoupání na vrchol Postalm. „Tak to je vrchol, hoši,“ konstatoval Pohy, když zastavil před závorou na konci stoupání…za ní byl už jen štěrk a pasoucí se krávy. Těch bylo dost i po cestě a tak jsme se sjezdu zpět na poslední křižovatku celkem báli – nakonec to nebylo tak hrozný a místo krav nám přes cestu přeběhlo stádo koní…to už jsme ale stoupali na další vrchol, tentokrát bez nepříjemné blokády. Za odměnu byl následující snad čtvrthodinový sešup do údolí. Maximálka kolem 86 km/h, i jedenáctka na kazetě byla zbytečná, bylo to hlavně o technice a smradu z brzdových špalků…takže jsem s klukama v pohodě odvisel. Dole jsem měl pocit, že jsem je svou přítomností až vyděsil…jo a dal jsem si předsevzetí, že se letos alespoň jednou dostanu do záběru Tomova GoPro během sjezdů…zatím se nepoštěstilo. Neboj mami, všechno v rámci slíbené opatrnosti.

Do cílového města nás čekalo zhruba 90 kilometrů konstantního mírného stoupání. Zastavili jsme na oběd u Turka s pizzerií (ok, proč ne) a po dezertu u Lidlu už to byl jel leteckej den s průletem stíhaček. „Tome, co jsme pak ještě zažili?“ „No já jsem blbě navigoval, pak jsme se vraceli, na mé navigační kvality to tak vrhlo stín, který zcela jistě zítra smažu.“ O tom(ovi) nejde pochybovat, má to už vyladěný skoro k dokonalosti.

Závěr etapy stál taky za to. Všechno mě bolelo a nejvíc nohy plný laktátový kaše. Když jsem asi kilák před cílem na špici tlačil watty z paty a ve čtyřicítce mě Ondra přežehlil, jak kdybych couval, bylo mi jasný, že se něco děje...Pohy potřeboval zvednout průměr o desetinu - vyšlo to a my můžeme v klidu spát.

#skreditkou