1. ETAPA #skreditkou NA TOUR 2018

Tak vyrážíme už potřetí

wall-start.jpg So 7. Červenec 2018, 23:49

Odkaz na záznam trasy: https://www.strava.com/activities/1686999090

Mám nohy z olova? Ležim na pokoji v Bad Leonfeldenu a myslim, že moje tělo ještě nepochopilo, co se dneska dělo. Deset dní jsem hekal s plnejma dutinama a na kolo ani nemyslel – vlastně jo, měl jsem pocit, že by to chtělo trochu servisu a poladit řazení. Na nic nebyl čas, práce, práce, trochu se vyvenčit a pak zase do práce. Mezitim přejíždět v klimatizovanym autě při tropických vedrech…no a to byl asi kámen úrazu, kterej způsobil, že jsem před týdnem začal pochybovat o pohodovém průběhu startu letošní kreditky.

S kolem jsem zajel do servisu asi dva týdny zpátky…vrzalo v nábě, vrzalo ve středu, vakl v pedálech, nebrzdilo to a všechno bylo tak nějak na odpis. Koupil jsem nový pedály, šaltr a řetěz, a že to je jako vyřešený. Kluci v servisu na to koukli, vyladili nábu, ale šaltr ze snad nejnižší sady (chtěl jsem ušetřit, no) moc nekamarádil s řadícíma pákama z té nejvyšší. Na to jsem ale přišel až v den odjezdu v servisu v Táboře – díky Dane Cyklotábor. Byly to nervy – dvě hodiny se v tom chudák hrabal jak v krupičný kaši, aby nakonec zvítězil nad hmotou a všechno rozchodil, je to kouzelník. Díky tomu všemu jsem dorazil na sraz s klukama relativně včas…jen s pěti minutama záseku.

Na náměstí jsme realizovali klasické rituály, ohodnotili Ondrovo zatejpovaný koleno, našli si novýho parťáka husitu a vyrazili pohodovým tempem do Wallclubu. Tam na nás čekalo neskutečný překvapení – asi dvacet kamarádů a plný stoly jídla – to nás nejvíc nakoplo a zároveň zachránilo před hlaďákem. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme, trasa totiž vedla víceméně po rovině, až na závěr nás čekalo delší stoupání za česko-rakouskou hranicí. Významným bodem dne byl průjezd kempu ve Zlaté koruně…jak když míjíš hordu nemrtvejch. Pak jsme postupně uvadali, až jsme za Krumlovem úplně zvadli…až na Pohyho, ten snad neví, co je bolest – jsem zvědavej, jak dlouho mu vydržej náboje. Fila zlobil přesmykač, Toma sejmul nějakej úpal - prej vůbec nemohl otočit nohama a bolela ho hlava, přitom nám v každym kopci nastupoval a smál se, jak kdyby věděl něco, co mi nevíme - inhalátor mu koukal z kapsy od zastávky v Krumlově. Večer dosypal aspirin a ataralgin, prej na to má lékařskou výjimku…my jsme doplnili zásobníky v centru města, potkali potetovaný kopačky ze Sparty a narvali do sebe 300 gramový stejky…a tři kuželky. Masáž na sucho, ošetřit spálený čelo, natáhnout oteklý lejtka a už se těšit na snídani…tam si ty prachy vezmem zpátky. Zítra to vypadá na Bad Ischl a cca 150km, kdo to odskáče tentokrát? Dobrou.

 

Naše další články