Tak si pojďme v úvodu vysvětlit, jak to letos je. Nejedeme v pěti, ani ve čtyřech – jedeme jenom dva a máme pocit, že to bylo skvělý rozhodnutí. Teda zatím. Když jedete ve větší skupině, máte možnost si v rámci jízdy v háku relativně dost orazit a celkový výdej s náročností etapy se tak výrazně redukují. Ve dvou je to ale jiná písnička – za prvním jezdcem je ta úspora energie o něco menší než za druhým, třetím a tak dále…prostě jedete furt víceméně za svý – teda za předpokladu, že máte dva metry jako já a před váma jede malej Tomášek Hrubý, co se drží dole za voblouky, pokud mu na nich GoPro kamera nezabírá místo, a je aerodynamickej jak nadzvuková stíhačka.

Druhá etapa byla prvním opravdovým testem „kreditky“ ve dvojici, když Václav a Robert vyrazili k domovům...no a nám začala celkem neslavně. Pro navigaci jsme zvolili elegantní aplikaci Strava a jak se hned po pár
kilometrech ukázalo, nemá moc ráda asfaltové silnice. Po výjezdu na Stožec, kde Ziky před pár lety zvedal ruce hore při zisku titulu Mistra Jihočeské amatérské ligy a hned mu z toho naskočila husina, jsme zakufrovali poprvé. Na německé straně pak asi třikrát během pěti kilometrů, a když jsme počtvrté dojeli na slepou, která pokračovala po štěrku, přepnul Tom na Google maps. Po skoro dvou hodinách jsme neujeli ani pade a totálně tuhý nohy na optimismu moc nepřidaly.

Terén furt nahoru dolu a dokonce i Google nás poslal na štěrkovou stezku. Cesta vůbec neodsýpala a na plánovanou obědovou pauzu zbývalo snad šedesát. Hlaďák u Dunaje jsme museli jen zapíjet a tak pak padla prasárna největšího kalibru v mekáči a kilo sladkýho s litrem Pepsi z Lidlu. Na to jsme pak letěli čtyřicítkou až na hotel. Máme 166, nastoupáno kolem 1500 a na itinerář kvůli kufrování zásek asi pade…snad to nějak doženem.

Strava: https://www.strava.com/activities/2506569303

#skreditkou