JAKÉ BYLO #skreditkou NA TOUR 2018

Super nápad nebo šílenost?

stelvioo.jpg Út 7. Srpen 2018, 22:21

V životě už neudělám takovou kravinu! Nehrozí, že bych se za rok pustil byť do podobné akce – místo dvou týdnů dovolené se mučit denně na kole a hnát se za tak vzdáleným cílem? Drtit si zadek, potit se jak v sauně, pít z kašny, kočovat jak s cirkusem a každou noc trávit někde jinde? Polykat kilometr za kilometrem a hypnotizovat číslice na tachometru. „Už tam budem?“. Tak přesně tohle se mi několikrát za den honilo hlavou. Ale nakonec to bylo úžasný!

Zážitky, které se nedají popsat, a pocit, který musíte zažít. Už potřetí jsme si splnili klukovský sen a podívali se na Tour de France, jen jsme si cestu doslova oddřeli. Na kole jsme ujeli skoro 1 500 kilometrů s převýšením kolem 20 000 metrů a poslední dny jsme snad stokrát končili s cyklistikou. Tělo dostalo pořádně zabrat a mám pocit, že jsme prožívali podobné pocity jako závodníci, kterým jsme jeli fandit. Jen zázemí nám chybělo. Žádný týmový autobus, žádná masáž, bez fanoušků u trati, bez náhradních kol na střechách aut v doprovodné karavaně… nulový servis a co si neuděláš sám, to nemáš. Přes rakousko-italské Alpy a několik dvoutisícovek, jo, byla to docela odvaha, nebo možná troufalost.

Měli jsme pocit, že jsme připraveni na všechno, že jsme už zažili každou situaci a nic nás nepřekvapí… jenže pak nám do cesty vstoupilo Stelvio – legendární horský průsmyk (2758 m), došlo nám pití ve stoupání na Les Arcs 1800, přejela nás bouřka nad Lago Maggiore, odfoukl nás francouzský protivítr a v La Rosière jim došlo pivo – Frantíci. Pak jsme s velkou slávou dojeli do Le Grand Bornand a poprvé nadšeně fandili klukům, co to nedělají jen pro zábavu. My jsme sice od našich holek dostali domácí guláš, ale nejvíc nás hřál ten pocit zadostiučinění. Překonali jsme spoustu nesnází a dostali se ze všech zdánlivě bezvýchodných situací – třeba když si potřebujete pod Stelviem v klidu odskočit na velkou. No, ale vlastně k celé téhle parádě stačila jen kreditka v kapse, podsedlová brašna… a zvednout se z gauče. :)

Když o tom zpětně přemýšlím, byl letošní ročník zcela odlišný od dvou předchozích. Stejný start a stejný cíl, ovšem cesta je vždycky jiná. S partou kamarádů zažíváte každý den nový příběh a tvoříte ho jen vy sami. To, co se děje ve vaší hlavě, ale nikdo nevidí, a přitom je to ten nejcennější příběh. Stačí si sáhnout na dno sil a nechat proudit emoce s dokonalou přírodní kulisou – vzpomenout na všechny ty, kteří vás celý život podporují a doprovázejí v cestě za sny a myslí na vás, ať jste kdekoliv nebo děláte tu nejšílenější věc.

 

Naše další články