Odkaz na záznam trasy: https://www.strava.com/activities/1697556095

„Jede tam letos Roglič, ten bejvalej skokan na lyžích, toho mám rád,“ zeptal jsem se kluků při sledování dojezdu 6. etapy Tour de France. „Jo, je tam, ale měl prej nějakej pád nebo co.“ „A dopad aspoň do telemarku?“ Profíci jsou jinej level…rozsekal se a stejně dojel v Top10, ale my jsme taky rozsekaný a vždycky dáme Top5...víc nás ani nejede.

Snídaně o volném dnu byla slabší, vajíčka ráno někdo sežral a ani ostatní věci nepřetékaly přes hranu stolu, jak jsem si to ve snu představoval. Kluci už dávno posnídali a my s Tomem teprv rozdejchávali deficit z dalšího pracovního večera. Naštěstí nás dneska čeká jen pohodový opalovací přesun do 30 kilometrů vzdáleného Coldrana. Jenže z hotelu to hned začalo stoupat a bolet. Těch 400m převýšení bylo znát i na morálce družstva, nikomu se nechtělo přepínat unavené tělo a nebo moc mluvit. Na cyklostezce tak vládl netradiční klid.

Největší drama se událo ještě včera večer – při bookování ubytování často spoléháme na last minute nabídky, ovšem tentokrát to vypadalo na last minute překopání plánu a výjezd na Stelvio o volném dnu. Na druhé straně kopce byl krásný hotel s termály za luxusní peníze. Jenže když se pak rozhlídneš po těch znavenejch výrazech, je ti jasný, že ta třicítka po větru je strop. Nabereme energii a zítra to nějak přejedem, na pohodu, setrvačností.

V Itálii jsme prubli první zmrzlinu, ta byla skvělá…stejně jako vítr do zad, na který máme letos štěstí. Pak jsme potkali Filova bratra – Itala, který byl stejně oblečený jako on, dokonce měl i stejný kolo. Na otázku „do you speak English?“ odpověděl s anglickým přízvukem „no, sorry guys, just Italian“…bylo mi jasný, že se kámošit nechce. No a překvapivě jsme nevynechali ani cílovej spurt na ceduli…a pak ještě jeden k hotelu. Fil to vsadil na dlouhej a sebral všem trumfy z kapes. Odpoledne jsme skočili do bazénu a s Tomem pak riskli saunu…rozbije nás to, nebo zocelí? Uvidíme na Stelviu… #skreditkou