Začalo naprosto nové dobrodružství a my vůbec netušíme, co nás čeká. Prý už je alibistické tvrdit, že to asi nedáme a že to bude těžký a blablabla… Každej tak nějak počítá s tím, že to zase zvládneme, ale může se stát cokoliv. Vyrazili jsme z Tábora, cestou nabrali několik kamarádů a přes Soběslav, Týn nad Vltavou a Vodňany (kde se většina přátel po párty v cukrárně otáčela zpět) nás čekal už jen výjezd na Libínské sedlo s posledním z doprovodné skupiny – Vencou. Ten měl v nohách už cestu z Jindřichova Hradce a zrovna vedle mě se svalovou horečkou a 170 kilákama na buzole klimbá jak předseda. Díky silné skupině ta cesta krásně utekla a nevystříleli jsme tolik nábojů – odteď to už bude na nás.

Důležité poznatky dne pak lze shrnout následovně: V Táboře jsme projeli jednosměrkou a máme velmi tolerantní městskou policii – zdravíme, děkujeme, omlouváme se. Páteční svátek způsobil výrazné navýšení procenta riskantně předjíždějících debilů na silnicích. Kolem Temelína se nenachází grafit. Ve Vodňanech je svět ještě v pořádku a v cukrárně se za pade nacpeš jako král. V Prachaticích jsme tradičně narazili na magora a ve Volarech mají skvělý výpečky s pokoje s vybavením z osmdesátek, což nám dost sedí.

Trasa na Stravě: https://strava.app.link/WtWUzLyl4X